Dneska jsem na pletení přišla v růžovém roláku, který jsem dřív nosila skoro pořád, ale teď už jsem ho asi dva roky (nebo možná pět) nevytáhla ze skříně. Myslím, že zase přišel čas začít ho nosit – takže bacha na pravidlo, že co si rok neoblečete, má vypadnout z domu.
Je to takový zvláštní kus oděvu. Má to rolák, ale jinak je to v podstatě pončo a ještě takového divného áčkového tvaru, že mi připadá, že ho mám jako pytel. Nikdy jsem si nemyslela, že by mi slušelo. Ačkoliv ráno, když jsem se podívala do zrcadla, vypadalo to docela dobře, protože jsem k němu měla černou minisukni s šedými punčochami (s černými puntíky) a černé tričko se sexy průstřihem, jak poznamenala jedna kolegyně, zatímco druhá si dělala starosti o moje zdraví a možné prochladnutí (pokládám za zajímavé, o čem lidé přemýšlí a co považují za důležité).
Rolák jsem koupila už před strašnou spoustou let. Možná to byla dokonce první růžová věc v mém šatníku, kterou jsem si pořídila (sama). Růžovou totiž nesnáším, nebo spíš tehdy jsem nesnášela. Ani nevím proč, něčím mě ta barva prudila. A vůbec nezáleželo na tom, jestli je jasná a zářivá, nebo pastelová pudrová. A to je právě tenhle případ. Koupila jsem ho, protože bylo krásně hebké. Možná se mi líbil i vlnkový vzor, ale měkkost vyhrála i nad barvou. A to jsem tou dobou rozhodně ještě nebyla klubíčkový úchyl.
Když jsem tedy nakráčela do kavárny, pozdravila se s holkama a svlékla si kabát, všichni úžasem ztichli a o překot mi pončo chválily. Nejprve jsem byla velice spokojená a příjemně potěšená, ovšem za chvíli jsem se snesla z oblak zpátky na zem. Důvodem ocenění není to, jak vypadám v ponču, které běžně ani nenosím mezi lidi právě z pocitu, že jsem v něm tlustá, nýbrž se všichni domnívají, že jsem ho upletla sama. Tak jsem rychle uvedla situaci na pravou míru. Ozvalo se pár komentářů, že mi stejně sluší, nebo je pěkné, i když je koupené (zde zaznělo jasné zklamání) a pak už se o něj nikdo nezajímal. I tak jsem z něj měla celkem radost. Jenom mi bylo trochu líto, že rozdělaným projektům bylo věnováno mnohem míň pozornosti. A to jsem s sebou vzala brioche čepici!
