Konvičky a hrnečky

Jak si můžete snadno všimnout - mám slabost pro konvičky a hrnečky. Proto jsem se rozhodla vytvořit sérii obrázků z nich. Obvykle nejkrásnější exponáty nacházím v čajovnách.

 

 

Návštěva brněnské kavárny Caffé del Saggio

Telefon můžete najít na fotce v galerii zde. Nebo se běžte podívat sami.

Kuchyňské zátiší

Ptáčci třema pastelkama

 

 Jednou jsme takhle byli s kámošem v čajovně a přemýšleli, co budeme kreslit. Našla jsem tam časopis Veronica a zalíbila se mi jeho titulní stránka, tak jsem se ji pokusila namalovat pouhýma třema pastelkama. Sami můžete posoudit, jak se mi to povedlo.

Praní

Vždycky když peru nové látky, mám strach. A to pořádnej. Celé dvě hodiny jsem napnutá, jak to dopadne! Jako bych sledovala nějaký thriller. Jenže to ani nemůžu sledovat. Možná spíš jako bych ho slyšela: Někdo dupe na dřevěných schodech, vrznou dveře, výkřik… Mám to podobně – říkám si: Pustí něco? Obarví se mi některá z pečlivě vybraných látek? A jak to pak dostanu dolů? Jde to vůbec?

Malé zkušenosti s praním – na většině privátů jsem pračku neměla – způsobují i jistou nervozitu z tohoto stroje. Po několika málo vypráních, myslím, že tak po dvou se s ním začnu kamarádit při praní běžného prádla. Věci, které už nějakou dobu mám, zaručeně nebarví, nebo to o nich vím. Peru zvlášť bílé (světlé), černé a červené. Občas mi to ale vyšlo tak pěkně, že jsem si udělala várku třeba z fialové, zelené nebo modré. To jsem si pak byla ještě jistější. Ale nové látky peru vždycky nervózně. Krejčířky se prý dělí na dva typy: ty, které perou vždycky všechno, a ty, které neperou nikdy nic. Na základě povídání své „učitelky“ (třídenní kurz šití před dvěma roky) jsem se zařadila k prvnímu typu. Ale je fakt, že budu radši, když mi do sebe něco pustí jako látka, než jako hotový výrobek, se kterým se patlám třeba deset hodin.

Dáma s kloboukem

Tak na tomhle teď dělám. Říkám jí dáma s kloboukem a slunečníkem, a protože mě tenhle styl/móda fascinuje, velice se těším, až bude hotová. Nejspíš si ji záramuji a nechám si ji pro sebe. Už pomalu přemýšlím, kam bych ji tak mohla pověsit. 

Bude to můj třetí obrázek - po čtyřech letech studia - a první, který budu mít jenom pro sebe! :-)

P. S.: Ten šedý krucánek už mám a chybí mi jenom zbytek bílých šatů.