Když jsem se pustila do malování ze série Mastering Mixed Media Expo 2025, začala jsem pěkně popořádku – obrázkem od Jane Davenport. Ačkoliv stejně nebyl první. Z testovacích ochutnávek kurzů z minulých let vím, že si musím velmi pečlivě vybírat, protože rozhodně nestihnu namalovat všechno, ačkoliv jsou kurzíky jen hodinové nebo půlhodinové, reálná kresba obvykle trvá dvojnásobek. Takže za celý den lze zvládnout maximálně tři obrázky, myslím, že něco takového je můj rekord. Ale obvykle se tak daleko nedostanu, i když jich třeba začnu mnohem víc. Neposkytuje to pak sice takové flow jako soustředit se na jeden obrázek a malovat ho od začátku do konce, ale to pro změnu nedává valný smysl hned ze dvou důvodů:
 |
| Rozpracovaný podklad |
Jsou tam velké prodlevy při čekání až jednotlivé vrstvy uschnou. V některých případech s menším množstvím vrstev nebo krátkou dobou schnutí to není problém, ale třeba u Tamary Laport a dalších podobných, kteří často rozmáchají celý papír, bych se bez fénu a potřebného čekacího času vůbec neobešla. Podobné to bylo s ptáky na sněhu malovanými akrylem.- I lektoři kreslení doporučují dát si od obrazu odstup (časový i fyzický) a podívat se třeba druhý den na to, co mu chybí. Když jste do něj ponořeni, často to není takové. Mně se velmi často stává, že se mi moje obrazy bezprostředně po namalování nelíbí. Možná bych si měla do deníku zachytit proč, protože druhý den mám klidně i úplně opačný názor. To se mi stalo třeba u Glaze Craze od Andrey Gomoll, na který se můžete těšit 2. 6. 2025.
Tahle lekce byla moc prima, taková odpočinková a relaxační, což byl vhodný úvod do malování, protože už jsem štětec s barvama neměla v ruce snad pár měsíců! Och, jak mi to chybělo!
Jane Davenport tvrdí, že vyvinula techniku tkaného malování. Nedokážu posoudit, jestli je to přímo technika, vidím v tom dost prvků z toho, co se učí i jinde, třeba u Tamary. Ale její kombinace barev se mi moc líbí a celkově mě celý ten vzor fascinoval. I když mi přijde, že to není tak úplně napodobitelné podle toho, co říká. Trochu mi to připomíná Kaffe Fassetta.
Při malování jsem se nechala trochu unést a zapomněla, že nahoře na papíře mám nesmyslně mnoho volného místa, protože tam přijdou namalovat hlavičky postav. Trošku to ovšem byla chyba lektorky, která na kameře zabírala pouze část papíru, na niž malovala a horní řekněme třetinu měla mimo obraz a pak si zkrátka papír posunula níž. Jenže já malovala podle kamery, kde to vypadalo, že chce pomalovat celou plochu.
Také mě zklamalo, že jsme si sice pohráli s technikou malování tkaniny, ale ty povedené obličeje (takové zvláštní portrétky) namalovala během minuty nebo dvou a řekla, že na ně v tomhle kurzu není místo. :-(
Na jedné polovině papíru střídá a míchá studené tóny, na druhé teplé. Do teplých barev ještě naťupkala a vykroužkovala detaily těmi studenými a naopak. Přidává kolážové prvky tak, že si udělá kopii svého obrazu a z něj vystřihne různě velká kolečka, která nalepí například do vlasů postavě.
