Ptačí přestávka s Tamarou

Potřebuju si dát pauzičku od malování ptáků, a tak jsem si otevřela lekci malování s Tamarou Laporte. Poslala ji v rámci svého newsletteru, nebo jsem ji objevila na Facebooku. Už ani nevím. Snad ji taky uvidíte zde. 

Nejdříve mě trochu otravuje dlouhé povídání. Ne, že by mě to nezajímalo, ale když už se odhodlám, mám chuť malovat hned. Pak mi dojde, že s sebou mám v rekonstruovaném domově jenom akrylové barvy, které právě používám. Ostatní pomůcky jsou v provizorním domově u tchyně. A Tamara nejspíš zase začne akvarelem. Ostatně akryl jsem s ní mockrát nepoužila. Neměla bych tedy raději malovat zase zimní ptáky? 

Ale když venku je tak krásně! V nejhorším si připravím jenom skicu.

Asi je pro mě taky trochu těžké to, že Tamara si spokojeně přeskakuje mezi jednotlivými tématy, chvilku si zpívá svoji oblíbenou písničku a já pak mám potíž ji stíhat sledovat. Přece jen je to v angličtině a tu nemám tak dobře zmáklou.

Andrea Mowry: Stonecrop Cardi (1)

Před měsícem jsem vás vyzývala, jestli si se mnou a designérkou Andreou a spoustou dalších lidí po celém světě nechcete uplést svetr. Rozhodovala jsem se hned mezi několika a nemohla si vybrat, který si upletu jako první. Tak mě napadlo udělat anketu na svojí facebookové a instagramové stránce a samozřejmě na blogu o tvorbě. ;-) Moc velký úspěch to nemělo. Asi proto, že jsem nepřiložila fotky, nebo neumím anketu dělat. Každopádně dva hlasy pro Stonecrop Cardi, které nejspíš byly od téhož člověka, protože se komentáře objevily minutu po sobě, rozhodly. A tak vám přináším první článek. Mimochodem, kdybyste se chtěli KALu o ceny také zúčastnit, pořád ještě můžete, více najdete v mém článku, který odkazuje na příslušnou Ravelry stránku. 

Myslela jsem si, že využiju nějaká klubíčka ze svých zásob, ale nebyla jsem si jistá, kde vyhrabu 1253 metrů základní barvy. K tomu tak, aby nebyla nijak žíhaná nebo pestrá. Podle různých upletených verzí na Ravelry to vypadá, že nejlepších výsledků dosahují ti, kdo použijí jednobarevnou přízi. Což je trošku problém, protože moje zásoby jsou jednak po malých množstvích klubíček (třeba jen kolem 500 metrů) a jednak co nejšíleněji barevné. Na jednobarevky moc nejsem. A pak je potřeba k tomu mít druhou dostatečně kontrastní barvu o délce 244 metrů.

Uvažovala jsem, že jako druhou přízi použiju světle růžovou Merino singles – Saltarello ručně barvenou Emiteri. Ale taky se nabízela bláznivá barevka od Yarn Queen Prague. Když jsem v obchodě zahlédla nádhernou zelenou Admiral Hanf 2372 Stachelbeere. Bylo jasno. Tři klubka by mohla stačit, ale jak tak na to koukám, čtyři budou jistější. Rychle doobjednám, než budu muset dělat crop svetr (= jenom krátký do pasu). Vypadá to sice pěkně (a má to i v názvu) k vysokým sukním a kalhotám s vysokým pasem, ale já takové věci nenosím a mám ráda svetr pěkně přes celé bříško.

Pojďme se krátce mrknout na jednotlivé příze:

• Admiral Hanf 2372 Stachelbeere je 67 % Virgin Wool , 23 % Nylon (biodegradable), 10 %  konopí, návin 420 m/100g klubko, doporučené jehlice 2–3mm, praní v pračce možné.
• Emiteri Merino Singles Saltarello od německé značky Supergarne je jemná jednonitka z čisté merino vlny s hebkým leskem. Vlna pochází z Uruquaye, oblast Montevideo, 24-25 mikronů. Vhodná na šátky, jarně-letní svetříky, halenky. 400 m / 100 g. Doporučené jehlice: 3–4 mm. Mezinárodní označení tloušťky příze: fingering, konstrukce: jednonitka- single ply, zkušební vzorek (závisí na způsobu pletení každé pletařky): 22 až 26 ok na 10 cm. Příze je opatřena superwash úpravou – dokončený projekt lze prát v pračce vhodným programem na vlnu, přesto doporučuji jemné ruční praní ve vlažné vodě s přídavkem prostředku na vlnu s obsahem lanolinu. Přebytečnou vodu zlehka vymačkat do ručníku a sušit volně rozložené.

  

  Tak které byste vybrali vy?

• Platinum sock set 100 g + 20 g Lollipop, překřtila jsem ji na bláznivá barevka od Yarn Queen Prague: 75 % superwash merino, 25% nylon, návin 425 m / 100 g klubko,  4ply doporučené jehlice 2–3,75 mm, doporučený vzorek 24 až 28 ok na 10 cm, praní v pračce možné, ale doporučeno ruční praní

Vzor svetru najdete na Ravelry zde. Momentálně jich je evidováno 497, což mě celkem překvapilo, myslela jsem, že to bude na tisíce. Mám na něj zálusk už dlouho. Publikován byl v srpnu 2019. Mohlo by být zajímavé uplést si ho ve více barvách, ale nebudu předbíhat. Vau, našla jsem ho dokonce i na zip od Lyndasav.

Kardinál červený (1)

A máme tu další díl akrylových maleb ze série Ptáci na sněhu. Věřím, že už jste ho netrpělivě očekávali, když teď tak zodpovědně publikuji každé pondělí! 

Abyste si to víc užili, mám tu pro vás rovnou dva. Oba bych tipla na samce podle Wikipedie. Zdá se, že samička je spíš dožluta. Protože na anglické stránce je toho víc, využila jsem ji jako primární zdroj. Můžete si tam dokonce pustit, jaké dělá zvuky. Odkaz najdete dole ve zdrojích.

Kardinál severní (Cardinalis cardinalis), hovorově známý jako obyčejný kardinál, červený kardinál nebo jen kardinál, je pták z rodu Cardinalis. Kardinál je pojmenován po kardinálech římskokatolické církve, kteří nosí výrazné červené hábity a čepice. Termín „severní“ v běžném názvu odkazuje na jeho rozsah, protože je to nejsevernější známý kardinální druh. Lze jej nalézt v jihovýchodní Kanadě, přes východ Spojených států od Maine po Minnesotu až po Texas, Nové Mexiko, jižní Arizonu, jižní Kalifornii a na jih přes Mexiko, Belize a Guatemalu. Je to také zavlečený druh na několika místech, jako jsou Bermudy a všechny hlavní ostrovy Havaje od jeho vysazení v roce 1929. Jeho stanoviště zahrnuje lesy, zahrady, křoviny a mokřady. Je to státní pták z Illinois, Indiana, Kentucky, Severní Karolíny, Ohia, Virginie a Západní Virginie. [1]

Kardinál severní/červený je převážně zrnožravý, ale živí se také hmyzem a ovocem. Kdysi byl ceněn jako domácí mazlíček, ale jeho prodej byl ve Spojených státech zakázán zákonem o smlouvě o stěhovavých ptácích z roku 1918.

Dospělý samec je zářivě karmínově červené barvy s černou obličejovou maskou přes oči, která zasahuje až do horní části hrudníku. Barva se stává matnější a tmavší na zádech a křídlech. Samice je načervenalé olivové barvy, s většinou šedohnědými tóny a lehce načervenalým nádechem na křídlech, hřebeni a ocasních perech. Obličejová maska ​​samice je šedá až černá a je méně výrazná než maska ​​samce. Obě pohlaví mají výrazné vyvýšené hřebeny a jasně korálově zbarvené zobáky. Zobák je kuželovitý a silný. Barva peří samců se vyrábí z karotenoidních pigmentů ve stravě. Barvení je tvořeno jak červenými pigmenty, tak žlutým karotenoidem.

Severní kardinál se učí své písně a v důsledku toho se písně regionálně liší. Spárované páry často cestují společně. Písně severního kardinála se obvykle překrývají více ve slabikách ve srovnání s jinými severními kardinály v jeho blízkosti než s těmi, kteří jsou od něj daleko. Spárované páry spolu někdy před hnízděním zpívají. Při námluvách samec do zobáku samice vkládá zralý plod a čeká, zda jej samice přijme. Kardinálové většinou svá hnízda nevyužívají více než jednou. Samice si staví miskovité hnízdo na dobře skrytém místě v hustém keři nebo nízkém stromě 1–3 m nad zemí.

Kardinálové mají schopnost v případě potřeby snížit tělesnou teplotu o 3 až 6°, aby přežili nízké teploty.

Akrylem vytvořený tmavý obrys

První vrstva barevného pozadí

Zdroje:

[1] Northern cardinal. Wikipedie. 8. 2. 2025, cit. 2. 3. 2025, https://en.wikipedia.org/wiki/Northern_cardinal

[2] Kardinál červený. Wikipedie. 12. 4. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kardin%C3%A1l_%C4%8Derven%C3%BD

Midori Hirose: Ranunculus #1 (1)

Navzdory své touze po jedinečnosti se občas zakoukám do něčeho, co nosí všichni ostatní. Holt i touha patřit k davu se u mě objevuje. A tak jsem začala plést Ranunculus, kterých je na Ravelry přes 27,1 tisíc! Jen z Česka jich je 41.

Asi na tom vzoru něco bude, když ho plete tolik lidí, ne?

Slyšela jsem, že má hodně zajímavý začátek – nahození u krku a to mě nalákalo.

Klubíčko jsem si koupila na Design Looku v Roztokách na zámku, kde jsem potkala svou známou Janu Slámovou, majitelku firmičky Emiteri yarns. Barví v ní nádherné příze. 

Zvolené klubko bylo jediné, ale tolik se mi líbilo, že jsem se rozhodla to risknout a koupila si ho. Doufala jsem, že z něj vymyslím něco úchvatného!

Úchvatné klubko divoké sny (Walde dreams)

Ranunculus byla dobrá volba, i když to vypadalo, že mi jediné klubíčko nebude stačit. Pletla jsem ho vloni v září a chtěla ho v lázních dokončit. Tak jsem ještě rychle psala Janě, jestli nemá další někde v zásobách. Neměla. Ale naštěstí to i tak stačilo.

Sojka chocholatá (1)

Na základě návodů akrylových obrázků od Shilpy Lalit, jsem začala kreslit i Blue joy a tím se opět trochu pustila do fauny Severní Ameriky, neboť sojka chocholatá (Cyanocitta cristata) je nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem sojky v této části světa. Podle Wikipedie je přesně tak barevná, jak ji ztvárnila autorka: „Svrchu je převážně modrá s bílými skvrnami a černými pruhy na křídlech a ocase. Spodinu těla má světlou s o něco tmavším zbarvením na hrudi, kde má také výrazný černý pruh, který se táhne až po temeno. Tmavého zbarvení jsou též končetiny, oči a zobák. Výrazným znakem je také její chocholka na hlavě, kterou vztyčuje při vzrušení nebo vyplašení.“ [1]

Abyste z toho něco měli, tak vám kromě akvarelovou pastelkou předkresleného a následně modro-červeným akrylem obtaženého obrysu ukážu i první vrstvu akrylových barev. A ještě doplním, že tvary ptáků kreslím podle předlohy, neobkresluji ji přes okno, monitor a podobně. A tak jsem si nějakou dobu vůbec nevšimla, že jsem sojce udělala levé křídlo výrazně menší než pravé. Sice má jedno roztažené, ale i tak se mi později tato asymetrie nelíbila, tak jsem to opravila až při malování barvami.

Obrys sojky

První vrstva pozadí, zatím spíš evokující jaro než zasněženou zimní krajinu

Zdroje:

[1] Sojka chocholatá. Wikipedie. 12. 4. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sojka_chocholat%C3%A1

Šála pro Inku

Ve Františkových Lázních jsem vloni na podzim poznala super paní. Nechala si říkat Inka, ačkoliv se jmenuje jinak. A podle mě vůbec ne špatně. Skamarádily jsme se a hodně jsme si spolu povídaly, jedly spolu a celkově mi s ní bylo opravdu pěkně. 

Jednou jsem ji s sebou vytáhla do obchodu s klubíčky. Sice jsem si s sebou vzala nějaké to pleteníčko, ale když jsem objevila krám s přízemi Gatex Jarmila Měkynová, neodolala jsem a nějakého toho nového kamaráda jsem si tam pořídila. A taky jsem logicky vymyslela, že když se jí líbilo jedno modro-vínové – doslova k němu řekla: „To jsou přesně moje barvy,“ – že jí upletu šálu.

Nahodila jsem ještě v lázních v říjnu, ale pak jsem to nějak odložila, jak jsem se snažila stihnout nejrůznější vánoční projekty, např. ponožky Pomatomus, a šála ještě pořád není. Tak jsem si dala závazek, že ji stihnu dokončit aspoň do začátku jara. Ať jí nedávám šálu na léto, to je dost na nic. 

Ale když ono mě láká tolik dalších úžasných projektů, je hrozně těžké mít disciplínu a dělat jen na tom, co spěchá! Však jste viděli Ponožkové Bingo a KAL s Andreou Mowry, o kterých jsem psala.

Začatá šála i s klubíčkem v pozadí

Detail šály Jasmine od Purl Soho

Pro zájemce ještě doplním, že se jedná o návod Jasmine Scarf od Purl Soho, který je zdarma na Ravelry a už jsem na něj měla strašně dlouho zálusk. Minimálně od srpna 2022. Zajímavé je, že vzor vypadá poměrně složitě, ale ve skutečnosti je dost jednoduchý a vhodný téměř pro začátečníky, protože se jedná o střídání pouhých dvou řad. Pletu na silných jehlicích – myslím, že víc než 4 mm, takže mi jedno klubíčko bude stačit na celou šálu. Počítala jsem to ještě v lázních: odměřila jsem si 10 metrů příze a upletla 5 cm šály. Takže 400 metrové klubko by mělo vytvořit dvoumetrovou šálu. Uvidíme.

Jenom mě mrzí, že moje šála vypadá jinak než na fotkách na Ravelry. Tak nějak volněji. Zpočátku se mi nelíbila, ale už jsem si na ni zvykla a Inka s ní byla spokojená, což je to hlavní. Možná bych musela použít tenčí jehlice?

A kdybyste se chtěli podívat na moje články z lázní, rozcestník k nim najdete tady.

Sovice sněžná (1)

Mým druhým akrylovým obrázkem ze série Birds in Snow od Shilpy Lalit je mohutná sova (Bubo scandiacus) dosahující téměř velikosti výra velkého. Samice může vážit až 3 kg. Identifikovala jsem ji jako sovici sněžnou.

„Sovice sněžní patří mezi typické obyvatele cirkumpolárních oblastí. Hnízdí v tundrách a náhorních planinách nad hranicí lesa na území Evropy, Asie, Grónska a Kanady. Může být stálá až potulná, rozšíření a početnost silně kolísá v závislosti na dostupnosti hlavní potravy, lumíka (Lemmus), za kterým může podnikat kratší nebo delší přesuny.“ V ČR jde o vzácně zaletující druh, ale chovu se věnují zoologické zahrady a také se vyskytuje v soukromých chovech. „Na rozdíl od většiny ostatních sov loví sovice sněžní hlavně během dne. V době hnízdění se živí téměř výhradně lumíky, po zbytek roku loví také jiné savce do velikosti zajíce a ptáky do velikosti husy.“ [1] 

Jak už jste u mě asi zvyklí, víte už podle názvu článku, že se jedná pouze o první verzi obrázku, takže v tuto chvíli vám možná sovice moc sovu nepřipadá vzhledem k tomu, že je modro-žluto-zelená. :-) Ale nebojte, všechno přijde.

Sovice sněžná, prvních pár vrstev akrylových barev

Zdroje:

[1] Sovice sněžní. Wikipedie. 30. 12. 2024, cit. 2. 3. 2025, https://cs.wikipedia.org/wiki/Sovice_sn%C4%9B%C5%BEn%C3%AD

Denise Bartels: Tulips of Kelmscott (1)

Není to tak dávno, co jsem se vám v článku Nečekané pletařské choutky svěřila, že mám strašnou chuť uplést si něco krajkového. Kromě toho, že jsem si hrozně moc chtěla zase jednou uplést krajkový šátek – mou dřívější extra velkou vášeň, kterou moje opravdické pletení v podstatě začalo – chtěla jsem si něco nového nahodit z červené Sagy od Filcolany. 

Ve stashi (skrýši/skříni ;-)), ano vím, je to hnusný anglikanismus, jsem měla tři klubíčka stoprocentní vlny. 300 metrů na 50 gramů! Ale přitom relativně tlustá, ne jen tak teňoulinká [lejska]. Lace je anglicky krajková příze, od DROPSu byla velmi tenká a jmenovala se přímo neoriginálně Lace, když ji ještě vyráběli. Byla lesklá, hebká a totálně jsem ji milovala. Škoda, že jsem si neudělala větší zásoby. Daly by se z ní dělat luxusní svetříky, kdyby se třeba použila dvojitě.

Ale pojďme zpět. Saga má doporučené jehlice číslo 2,5–3 mm. Beru trojky a doufám, že to bude stačit. Chci velký krajkový šátek s dobře viditelnými dírami. Ale ne zase takový, aby se vytahal. Jedná se o barvu 111, nazvala bych ji asi jako cihlově červenou, snad trochu dooranžova? Šarže (= lot) 112323.

Vzhledem k množství nedostačujícímu na velké krajkové šátky jako jsou Expectation of Snow nebo Venetian Light Shawl: Circular, nebo na svetřík Ivanhoe či Orchid jsem se rozhodla pustit se konečně do Tulipánů z Kelmscottu. Víte, že mám pro tulipány slabost? Babička jich měla spoustu na zahrádce. Nejvíc mě bavily tmavě fialové, kterým jsem říkala černé. Ty jí snad dovezl děda z Holandska. Nebo je odněkud sehnal. Každopádně jsem je nikdy předtím nikde neviděla a ani dnes nejsou běžné. Chtěla bych je mít doma! Když vymyslím, kam je dát, aby se jim tam dobře dařilo (slunce, vláha, dobrá půda) a mimo dosah koz.

Začíná se garter tab cast on, které pěkně ukazuje ve svém videu například Andrea Mowry. Najdete zde. Jediný rozdíl je v tom, že ona ve své ukázce nahodí tři oka, zatímco já potřebovala nahodit pět, pak už se jede stejně podle návodu (jejího videa).

Byla jsem z toho úplně hotová, protože jsem tohle nepletla už celé věky. A mám k tomu na blogu článeček (mezi Návody a tipy v pravém boxíku): Univerzální začátek šátků (Garter tab). Je fakt ještě z pravěku = rok 2015, kdy jsem si vážně myslela, že tohle je univerzální začátek šátků. Jako by šátky nemohly začínat spoustou různých způsobů! Jenže já tehdy znala jen osově souměrné rovnoramenné trojúhelníkové šátky. Tenhle typ je jako první popisován v pětidenní výzvě 5 Shawls, 5 Days Challenge! (den první). Tehdy jsem si s těmi články fakt vyhrála, takže jsem vypsala nejrůznější, které jsou pletené stejným stylem. Zkuste mrknout a třeba se do některého z nich pusťte. Samotné by se mi chtělo, kdybych zrovna nenahodila tulipány!

Rodinka tučňáků (2)

V minulém článku jsem vás kompletně seznámila s popisem tvorby i její náročností, tak teď už bych chtěla ukázat jen finální obrázek a dodat, že jsem si z toho odnesla zkušenost, že rozhodně potřebuji papír vyšší gramáže, protože se mi hodně máčel a vlnil se mi. Na což se jednak blbě malovalo, a jednak jsem se obávala, že to bude špatně vypadat na výstavě.

Připadá mi velmi zajímavé, jak obrázek v různém světle dokáže změnit svoje vyznění. Chvíli jsem dokonce váhala, jestli nezveřejnit jen ten první, který má ten správný syrový nádech zimy. Sníh, modro...

Rodinka tučňáků s vyvoláním pocitu opravdické antarktické zimy

A pak je tu ten stejný obrázek vyfocený v jiném světle a najednou mi nepřipadá tak studený a zasněžený.

Teplejší ladění barev je ovlivněno jenom světelnými podmínkami nebo nastavení fotoaparátu