Krásné Vánoce

Krásné Vánoce plné toho nejmilejšího tvoření. 

Svátky provoněné vlnou, kreativitou, pohodou a hlavně klidem.
 

Přeje Angelika

Zasněžený stromeček

O tom, že si přeji mít stromeček plný vlastnoručně háčkovaných hvězdiček jsem vám psala už dříve, a takhle to vypadá, když se sen stane realitou!

Další články s tímto tématem jsou: Háčkované sněhové vločky (hvězdičky) = článek s odkazem na makrofotky sněhových vloček. Vločky, kam se podíváš – jiná fotka téhož stromečku, akorát jinde umístěného a detaily jiných vloček. Jsou na něm nakonec asi jen dvě stejné. A ani to není jisté (mohla jsem v jedné z nich udělat drobnou chybu).

Ale vločkové háčkování pořád ještě není u konce.

Adventní kalendář

DROPS stejně jako vloni nezklamal a připravil pro své příznivce adventní kalendář. 

Každý den až do toho Štědrého si můžete odkrýt okýnko s novým návodem. Baví mě to. Stal se z toho takový hezký rituál. Je to jen chvilinka a stejně je to super zpestření jednotvárné činnosti. 

Ale v posledních dnech to nějak není ono. Po kliknutí na příslušné červené okýkno s číslem se objeví jenom vyskakovací okno s textem: „Nebylo ještě přeloženo.“

Zajímalo by mě, jak dlouho tyhle návody vymýšlejí a kdo. Připadá mi těžké neopakovat se a stále vymýšlet něco, co je nějakým způsobem spjato s Vánocemi.

Daybreak #2

I když jsem ještě měla rozpletený Meadow Grass, nemohla jsem odolat a začala Stephenův Daybreak. U Helči (z Vlněných sester) jsem viděla, že si na Ravelry svoje upletené výrobky takto čísluje, a protože mě nenapadlo nic lepšího, budu to dělat stejně. Tak nějak to asi může být přehledné. Samozřejmě v poznámkách je nejlepší mít uvedeno, že Daybreak #2 je pletený z Alpacy bouclé mix od DROPSu.

Ještě mi dovolte malou odbočku pro ty, kdo třeba náhodou nevědí, co je to Daybreak, psala jsem o něm v následujících článcích, kde najdete i mnoho fotek:

• Daybreak začínáme
• Co si chci uplést? Seznam přání 2016
• Daybreak pokračování
• Daybreak fotečky

Tak dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, jak by asi Daybreak vypadal, kdybych ho udělala z kombinace chlupaté a lesklé příze, že jsem to prostě musela zkusit. HNED! Už jsem tu o tom psala, ale ne kompletně, protože k nákupům v Brně jsem se ještě nedostala (k sepsání). V obchůdku Zapleteno jsem si koupila 3 klubíčka Alpacy bouclé mix od DROPSu. Návin je 140 metrů na 50 gramů, složení 80 % alpaka, 15 % vlna a 5 % polyamid, přičemž 10x10 cm byste měli uplést při 17 očích a 22 řadách. Doporučená síla jehlic je 5 mm. Smířená s tím, že pletu velice volně jsem raději sáhla po čtyřkách. A protože pochybnosti jsou strašná věc, vyzkoušela jsem si z jiného klubka pro jistotu i malý vzoreček na pětkách – vypadal divně a rozplácle, i když díky kudrlinkám, které se poslušně rovnaly do sloupečků, byl také zajímavý. Zvolila jsem středně hnědou (dle jejich značení 602) barvu. 

K tomu jsem chtěla vybrat nějakou Cotton viscose, jak jsem to viděla u šátku Strawberry and Cream. Ale ukázalo se, že tři klubíky od jedné barvy právě nemají. Chvíli jsem váhala a nakonec se rozhodla pro provokativní kombinaci tří různých hnědých od smetanové (barva 17) přes středně hnědou (velice podobný odstín té buklé, barva 26) až po tmavě hnědou připomínající hořkou čokoládu (barva 23). Tahle klubíčka se mají plést na jehlicích 3,5 mm (23 ok a 30 řad má být 10x10 cm). Na 50 gramů připadne 110 metrů. Příze je z 54 % tvořena bavlnou a ze 46 % viskózou. 

Jediné nad čím váhám je pořadí barevných pruhů. Mám začít světlou a postupně ztmavovat? Nebo tmavou a postupně zesvětlávat? Druhá varianta bude budit krajkovější a něžnější dojem, předpokládám.

Zmínit je třeba, že pletení z buklé je to naprosto hrůzné. Něco příšerného! Chvíli jsem si dokonce myslela, že z tak děsivé příze nedokážu plést. Vůbec nejsou vidět očka na jehlici! Strašná chlupatina! Už jsem jednou z něčeho podobného začala tašku, ale chovalo se to „mravněji“.

Pohled z okna

Ačkoliv jsem se nikdy nikde netajila tím, že se mi Praha nelíbí – samozřejmě nemyslím památky, ale město jako takové – miluju výhled z našeho okna. Líbí se mi z něj koukat v jakoukoliv denní dobu. Znám pochopitelně především různé varianty ranních a večerních či nočních výhledů, ale ať už je počasí skoro jakékoliv, vždycky to stojí za to.

Vzpomínám si, že jsem si kdysi půjčila Saudkovu knihu Pohled z mého okna (název možná není úplně přesný) a bylo zajímavé, jaké různé pohledy dokázal nafotit, když se tomu věnoval celý rok. To máte zelené stromy, kvetoucí, pak žluté a následně opadané. Se sněhem, v mlze, při východu či západu slunce. V pravé poledne… kolik je různých variant jediného výhledu?

Rukavičky bez prstů

Koupila jsem si dvě tweedová klubka v Kotvě tady v Praze, protože jsem si chtěla vyzkoušet, jak se z nich plete a udělat si ty rukavičky, které upletly Vlněné sestry. Sice jsem začátek musela několikrát předělávat, protože to mám ze silnější příze, a tudíž nahazuji menší počet ok, odkládám menší počet ok na palec a přitom mi stále musí vyjít vzor šipek, ale pak už to bylo super, protože mi pletení zase rychleji přibývalo. V podstatě za dva dny – počet hodin neznám – jsem udělala celou jednu rukavici.

Daybreak fotečky

Uplést jakýkoliv šátek je pro mě relativně snadné a rychlé. Přibližně za měsíc volného pletení (= nevěnuju tomu všechen svůj čas, ale takové ty jinak proflinkatelné „zbytky“) je leckterý hotový. Potíž nastává s focením. 

Nevím, jestli to máte taky tak, ale když mám svůj výtvor vyfotit, trvá to celou věčnost.

Jednou není správné světlo – teď v zimě je to zvlášť náročné, když dny jsou kratší.

Jindy mám vybitý foťák,
plnou kartu,
chybí mi kabel na přetažení do počítače,
nemám doma internet,
nebo ještě nemám příslušný text k danému článku napsaný.

Takže se jednou pro vždy omlouvám, že se tu občas objevují články bez obrázků a možná někdy budou i obrázky bez článků. Potřebovala bych pro blog svého soukromého fotografa.

 

Stephenův Mystery KAL – poklad za 20 Kč

Jak už jsem psala v článku Velké dilema, tak jsem si nějakou dobu, cca měsíc, pohrávala s myšlenkou, že si od Stephena Westa koupím šátek, který budu plést postupně podle zasílaných částí návodu, až bude celý hotový. Je to sice jenom na jeden měsíc – konkrétně na říjen 2016, ale stejně to vypadá velice lákavě. 

Zmiňovala jsem, že mám obavy z přehnané barevnosti nebo nenositelného tvaru… ale zvědavost je zvědavost. Na druhém výletě v Brně jsem si zakoupila klubíky v podzimních barvách: světle žlutou, zářivě oranžovou, hráškově zelenou a tmavě hnědou, a tak víceméně snad každá kombinace musí být dobrá. Už se těším!

Ne 9. října: Pustila jsem si video k druhé sekci Stephenova šátku, abych rozluštila, co tím vším anglickým psaním myslel. Nakonec se ukázalo, že je to relativně jednoduché – na pletení. Na pochopení z psaného textu to bylo mnohem horší. Ta videa jsou úžasná věc.

Pá 21. října: Stáhla jsem si pokračování návodu na Mystery KAL. Ach jo, už je tu další a já ještě nejsem ani v polovině toho minulého…

Čt 27. října: Na dovolenou jsem si s sebou vzala Mystery KAL v domnění, že bych mohla pokročit s jeho pletením. V pátek měl být zveřejněn třetí vzor a já se ještě patlala ve druhém. Sice jsem v Kytlici pletla o sto šest, ale nijak výrazně jsem se neposunula, protože řady už jsou v tuto chvíli opravdu dlouhé. 

Navíc hned ve čtvrtek přišlo rozčarování z toho, že nemám gumičky, které používám jako značítka, abych oddělila místa, kde se budou oka přidávat nebo ubírat. A přitom mám tak parádně vymyšlený trik (Angeliky zlepšovák s gumičkami) – protože v KALu je vždy část, která se plete obrace, a pak část, která se plete hladce, a tyto dvě se střídají, tak u každé, která se plete jedním způsobem, třeba hladce, mám z obou stran gumičku stejné barvy. Tak v průběhu pletení snadno poznám, kde jsem, neboť mezi dvěma stejně barevnými gumičkami se stále aplikuje stejný způsob pletení.

Místo gumiček jsem tedy jako značítka používala kousky barevné příze svázané v oka, kterými jsem si označovala jednotlivé úseky.

Když jsem šla kolem obchodu Tiger s různýma vánočníma hovadinkama, zatoužila jsem se podívat dovnitř. Intuice mi napověděla, že se mám dobře porozhlédnout po sortimentu. Nechtěla jsem si koupit žádný vystavovací nesmysl, a tak jsem jen procházela mezi regály a smála se různým žertovným nápadům. Překvapilo mě, že jsem narazila na koutek s šicími potřebami a světe div se i s jehlicemi na pletení. Byly tam asi jen jediné a k tomu velikost 2,5, tedy podle mého mínění relativně malé a málo praktické. Ale vedle byly gumičky na pletení náramků. Hned jsem si jedny šťastně vzala a označila je za Poklad za dvacet korun. Ještě večer jsem je vpletla do KALu a na setkání s Vlněnýma sestrama se jimi hned pochlubila. S tímto zlepšovákem jsem se seznámila na setkání s nimi a teď ho s úspěchem používám.