Ufff, tak dnes jsme kreslili umělým uhlem. Netušila jsem, že to bude tak náročné. Na hodinu jsem přišla celá vysmátá a docela dost jsem se bavila. Poměrně s chutí jsem se zhostila kresby pěkné nízké kabelky na světlém plédu (řekla jsem deka, což se lektorce příliš nelíbilo ;-). Prý to je pašmína... a tak vznikla debata o kozách, ovcích, králících a taky o pletení z kočičích chlupů...)
No, zkrátka to byla přínosná hodina... obrázek je myslím taky ucházející, ale ani bych neřekla, že jsem kreslila jen dvě hodiny. Přijdu si příliš zničená.
A přitom to vždycky tak utíká. Nejvíc super na tom je, že člověk na nic jiného nemyslí. Prostě kreslí. Kouká na kabelku a kreslí kabelku. Koumá, kde jsou stíny, kde světlo. Jak by vhodně zachytil hranu a jak naznačil to lesklé poutko.
S uhlem to tedy nebyla žádná sranda. Ale myslím, že mě to bavilo a docela jsem si to užila. Jen nejsem ráda špinavá. A taky mám teď poslední dobou hodně suché ruce a přišlo mi, že jak jsem ten uhel držela, měla jsem pak úplně spláclý ukazováček, což bylo dost nepraktické, když jsem jím chtěla stínovat jednotlivé plošky. Jen u tohoto nástroje (uhlu) máme povoleno stínovat prstama. :-) ... No, nejradši bych se obešla i bez toho. :-))
