Na paličkování potřebujete válec, tzv. herduli, která se plní pilinami nebo třeba senem. Když mi přítel sháněl piliny, bavil se tím, že na otázku na co to má, odpovídal že na herduli. Většina lidí jen nechápavě pokrčila rameny, ale bála se zeptat, cože to taková věc je.
Paličkovat samozřemě nemůžete bez paliček. To jsou takové ty dřevěné potvůrky, kolem jejichž "hrdla" či "nožičky" se omotává nit. Jak to tak bývá u všech řemesel, existuje jich značné množství druhů paliček. Do začátku vám jich bude chvilku stačit třicet párů, ale vážně jen chvilku. Mám jich asi stovku a pořád mi to připadá málo, i když zatím jsem dělala asi s dvaadvaceti páry najednou.
Na paličkách je namotaná bavlněná, nebo lněná nit, případně jiné vlákno.
A také využijete spoustu špendlíků.
Zpravidla budete potřebovat také podvinky, to jsou na papíře předkreslené šablony, podle kterých paličkujete. Ještě jsem neslyšela o nikom, kdo by paličkoval jen tak z hlavy, "bez návodu". Ale určitě to taky někdo dělá. A co s nimi? Na herduli připevníte tvrdý karton, třeba ten, co se do něj balí krabičky od cigaret (loudím ho po trafikách), s podvinkem a přes to dáte rozstřižený igelitový pytlík, to aby vám barva z podvinku nepouštěla do hotového výrobku, až ho budete tužit. Jako tužidlo využívám perchlorethylen, v němž je rozpuštěný polystyren.
