Říká se, že nové věci zvyšují pocit štěstí. Gretchen Rubinová tvrdí, že vás potěší atmosféra růstu. Ve většině případů musím souhlasit. I když jsem z nějaké nové zkušenosti byla extrémně zpruzená (pro nemoraváky = otrávená, znechucená až naštvaná) – ukázalo se, že jsem nakonec byla ráda, že jsem tu kterou aktivitu podnikla.
Bylo tomu tak dokonce i v případě kreslení pravou mozkovou hemisférou, které si od té doby jen pochvaluji. Ale zpětně je to trochu něco jiného, než když už třetí hodinu sedíte nad obrázkem vaší boty a máte všeho plný zuby. Nedaří se vám vystihnout správný tvar pásku a nejraději byste ho utrhli nebo zlomili tužku a šli pryč. Třeba na koupák.
Nakonec ta zkušenost byla přece jen pěkná a užila jsem si to. Stačilo přenést se přes to pomyslné dno U křivky a bylo.
Teď jsem se pustila do origami a mám pocit, že to je nad moje síly. Ač se jindy pokládám za trpělivou a tolerantní, možná až flegmaticky klidnou, ve chvílích, kdy skládám nějakou malou hloupost už půl hodiny a ona se vší silou (a to je to jen pouhý papír) úspěšně brání mým pokusům nechat se vytvarovat do čehokoliv alespoň trochu smysluplného, propadám beznaději a celou silou své vůle se z ní snažím nevytvořit to jediné, co by zcela jistě šlo naprosto spolehlivě. Kouli, kterou hodím do koše.
P. S.: U křivka představuje různá stádia přístupu k nějaké činnosti. Nejprve jste nadšení - řekněme z disertační práce. Téma je zajímavé, sami jste si ho zvolili, zdá se vám přínosné, školitel je prima. A pak přichází problémy - těžko se vám shání data, práce má velký rozsah, někdo s vámi nechce spolupracovat, klekne vám počítač, vedoucí má taky svou práci, chtěli byste raději dělat něco jiného - zaujme vás něco jiného, tohle téma se vám už nezdá atd. atd. až klesnete na pomyslné dno zoufalství, ovšem pokud to nevzdáte, je dost pravděpodobné, že se z něj zase vyhrabete a opět vzroste váš zájem o další novinky v tomto oboru a dokončení této práce. Bohužel u origami se zatím pohybuji na dně. Jednu věc mám hotovou a druhé dvě odložené.
Bylo tomu tak dokonce i v případě kreslení pravou mozkovou hemisférou, které si od té doby jen pochvaluji. Ale zpětně je to trochu něco jiného, než když už třetí hodinu sedíte nad obrázkem vaší boty a máte všeho plný zuby. Nedaří se vám vystihnout správný tvar pásku a nejraději byste ho utrhli nebo zlomili tužku a šli pryč. Třeba na koupák.
Nakonec ta zkušenost byla přece jen pěkná a užila jsem si to. Stačilo přenést se přes to pomyslné dno U křivky a bylo.
Teď jsem se pustila do origami a mám pocit, že to je nad moje síly. Ač se jindy pokládám za trpělivou a tolerantní, možná až flegmaticky klidnou, ve chvílích, kdy skládám nějakou malou hloupost už půl hodiny a ona se vší silou (a to je to jen pouhý papír) úspěšně brání mým pokusům nechat se vytvarovat do čehokoliv alespoň trochu smysluplného, propadám beznaději a celou silou své vůle se z ní snažím nevytvořit to jediné, co by zcela jistě šlo naprosto spolehlivě. Kouli, kterou hodím do koše.
P. S.: U křivka představuje různá stádia přístupu k nějaké činnosti. Nejprve jste nadšení - řekněme z disertační práce. Téma je zajímavé, sami jste si ho zvolili, zdá se vám přínosné, školitel je prima. A pak přichází problémy - těžko se vám shání data, práce má velký rozsah, někdo s vámi nechce spolupracovat, klekne vám počítač, vedoucí má taky svou práci, chtěli byste raději dělat něco jiného - zaujme vás něco jiného, tohle téma se vám už nezdá atd. atd. až klesnete na pomyslné dno zoufalství, ovšem pokud to nevzdáte, je dost pravděpodobné, že se z něj zase vyhrabete a opět vzroste váš zájem o další novinky v tomto oboru a dokončení této práce. Bohužel u origami se zatím pohybuji na dně. Jednu věc mám hotovou a druhé dvě odložené.
