Včera jsem byla na úžasně klidném pletacím setkání v kavárně Vypálené koťátko v Praze na Hradčanské. Pro malou propagaci (= neplacená forma reklamy) mohu říci, že je tam opravdu milá obsluha, dělají fantasticky velké hrnky mátového nebo zázvorového čaje a chutnal mi i jejich nakládaný hermelín s příběhem.
Vyrazila jsem s drobným zpožděním, protože se měnil čas a já dělala na privátě jarní úklid ve skříních (žádné vyhazování, jen reorganizace a hlavně vytření vnitřku, i po těch pár měsících, co tam bydlíme, to už bylo potřeba). Překvapilo mě, že ještě mají mít půl hodiny zavřeno, i tak mi ale nedošlo, že čas se ve skutečnosti mění až v noci ze soboty na neděli. Zašla jsem tedy do nedalekého Stoklasy a pořídila si kruhové jehlice číslo 2,5 na ponožky, protože pletu volně, potřebuji takto malé (dvojky už mám luxusní kovové od Addi) a krásné textilní proužky s textem hand made a miniobrázkem. Do budoucna plánuji nechat si udělat vlastní s graficky zpracovaným textem Angelika, nebo umělecky vyšívat monogram na tyto již zakoupené. Možná to bude stylovější. Jenom nevím, jestli takovouto věc dávat i na šátky (z rubu). Jaký je váš názor?
Pak jsem šla zpátky do Koťátka a divila se, že tam ještě nikdo není. Usadila jsem se, dala si čaj, vytáhla pletení a dala si hermelín. Pak přišla maminka se dvěma dětma na malování keramiky. Překvapilo mě, jak jsou děti poslušné a klidně malují dárek pro nějakou tetičku. Výhodou téhle kavárny totiž je, že si tam můžete vybrat keramický hrneček nebo talířek, který se vám líbí, pomalovat ho barvičkama podle svého vkusu, nechat vypálit a za týden si pro něj přijít. Hrneček vyjde na 130 Kč (+ poplatek za malování činí 100 Kč, za každou další osobu 50 Kč) a velký talíř o průměru 32 cm na 380 Kč + poplatek.
Po nějaké chvíli osamělého pletení jsem znervózněla. Že bych si spletla den? Ale ne, je poslední sobota v měsíci, že? A nebo hodinu? Jana to vždy děla v deset dopoledne, ale to je v Pointě, kdoví jako to myslela J.?
Nejjednodušší by bylo jí zavolat, ale bohužel jsem si telefonní číslo ještě neuložila do mobilu a vizitka doma na stole je mi k ničemu. Tak jsem se zeptala obsluhy. Ta mi sice potvrdila, že tu máme rezervaci na pletení... ale až od dvou odpoledne.
A tak jsem dopila, dojedla, popletla... v klidu kavárny sama. Nová zkušenost, při které jsem se cítila trochu divně, i když bylo výhodné, že jsem měla klid na počítání vzoru. A šla domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat