Pravděpodobně to zná každá pletařka: klubíček nikdy není moc. Vždycky se dá vymyslet, co by se z nich dalo udělat, když už je koupíte náhodou jen proto, že se vám líbí. Někdy jsou takové nákupy skvělé a jindy vás deptá pohled do skříně plné různorodých klubíček, kdy máte každé po jednom.
Moje syslení klubíček vychází z toho, že ráda zkouším nové věci – aktuálně dost ulítám na bonboniérách – baví mě ochutnávat pokaždé jiný bonbon. Mimochodem onehdy jsem v Kalendáriu slyšela, že tento výraz vznikl z toho, že si někdo velice dobře pochutnal a pochválil danou laskominu slovy „bon bon“, což lze přeložit jako skvělé, skvělé.
Tak ale zpět ke klubíkům. Do Prahy přijely Vlněné sestry z Brna, a tak jsem se trochu prohrábla jejich nabídkou a vypsala si, co mě zaujalo (příprava na KAL, viz minulý článek):
- Malabrigo Sock 416 Indiecita,
- Malabrigo Sock 128 Fresco Y Seco,
- Malabrigo Sock 37 Lettuce,
- Malabrigo Sock 854 Rayon Vert,
- Jawoll Magic Dégradé 17 od LANG YARNS,
- Jawoll Magic Dégradé 25 od LANG YARNS,
- Crazy Zauberball 2170 Blasser Schimmerod Schoppel Wolle.
Jak už víte, nakonec jsem si pořídila opět Schoppel Wolle klubíka.
Nicméně po smutných událostech o víkendu jsem ještě – na žal – přidala předcházející dva Jawolly. Předpokládané využití je tradičně na šátky, ale kdoví, možná propadnu pletení ponožek na dvojkách, jako jedna paní ze společného pletení v Café Lajka.
Jak už jsem psala, když jsem zjistila, že jsou v Praze na Apríla Vlněné sestry, hned jsem se rozhodla, že se s nimi musím vidět. Bylo pro mě příjemným překvapením, že si mě pamatovaly. Osobní přístup k zákazníkovi je věc, která umí člověka opravdu chytnou. Navíc jsou holky opravdu sympatické a ochotné, takže se ten vztah vytváří úplně sám.
Program na páteční večer byl tedy jasný, od 19:00 pletení v ulici U Akademie 366/11. Opět jsem si připomněla své oblíbené motto: Do problémů nás přivádí nikoli věci, které nevíme jistě, ale věci, které víme jistě, ale nejsou pravda.
A tak se projedu tramvají sem tam a nakonec vystoupím na Kamenické. Ale ouha, opravdu si nepamatuji, jak se dostanu přímo ke kavárně. Směr je mi jasný, ale detaily?
Cestou se zeptám nějakého chlapíka – moc lidí nepotkám a čtvrť není právě příjemná takto k večeru. Neví a radí mi, ať se optám v nějaké hospodě. Třeba té, u které právě stojíme.
Sotva vstoupím dovnitř, ochromí mě puch kouře. U blízkého stolu sedící dědíci netuší, servírka jakbysmet, ale houkne na nedaleko sedící chlapíky, kteří mě pošlou skoro správně... jenom ještě musím jít o ulici dál. Při odchodu na mě jeden z dědíků zamrká, pošle mi pusu a udělá erotické gesto, po kterém se mi obrátí žaludek a z hospody téměř uteču. Až v kavárně si oddechnu. Zbytek večera je prima. Jenom osmnáctkový Porter je trochu silnější, než jsem očekávala, takže mám ještě o kapku veselejší náladu.
P. S.: Všichni se tvářili dost překvapeně, když jsem jim vysvětlovala, z čeho že to pletu růžový šáteček, ale o tom zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat