pátek 22. června 2018

O krmení Budly

Některé věci/úkoly se musí nechat uzrát, než se do nich člověk pustí. A tak jsem velice dlouho odkládala krmení plyšové fretky, která vypadá tak nějak příliš pohuble. Budla, původem z Ikey, byl v květnu vykoupaný a teď bylo na čase doplnit bříško. 

Nikdy jsem plyšáka nedovycpávala, a tak jsem ho pro jistotu vzala na pletařské úterní setkání v kavárně Pointa. Jednak tam chodí samé šikovné ženské, a jednak právě Jana, která setkání pořádá, má s šitím medvídků jisté zkušenosti. Můj dotaz tedy zněl, kudy do něj?

Párač stehů už jsem si vypůjčila – mám ho doma u šicího stroje, ne v Praze. Dovezla jsem si taky pytlík „náhradního žrádla“ = dutého vlákna. Teď jenom vymyslet, jak to udělat pěkně. 

Názory se různily. Od párání na bříšku (na boku), přes u nožičky, kde měl původně cedulku – ani už nevím, že jsem ji ustříhla – až po párání na hřbetě. Hledala jsem místo, kde bude následné ruční zašívání nejméně nápadné. Objevil se i přístup: nekrmit! Když jsem protestovala, že je příliš hubený a tak trochu přehýbací, rýpla si do mě jedna kamarádka, co bych tomu říkala já, kdyby mě chtěl někdo vykrmit proti mé vůli jen proto, že bych mu připadala příliš hubená. 

Nechutná představa, ale stejně se nenechám odradit.

A tak v neděli začalo párání (na boku u nožičky) a cpaní.

Teď ještě zašít...

Žádné komentáře:

Okomentovat