Pustila jsem se do pletení ponožek… a pěkně po hlavě, jako obvykle. Když už něco dělám, chci to dělat pořádně a se vší parádou. Chci znát všechny způsoby.
Ani nevím, co mě k tomu vedlo, co byl prvotní impulz. Nikdy jsem zrovna po pletených ponožkách netoužila. Zřejmě proto, že jsem nikdy žádné neměla. Zato jedna moje spolužačka si na střední škole strašně moc přála k Vánocům pletené ponožky. Možná dokonce z ovčí vlny. Nevím. Byla taková zajímavá, zvláštní, řekla bych čajovnická… víte takový ten pohodový typ, co nosí dredy, dá se s ním dobře vyjít, pije čaj (kávu leda ayurvédskou), má rád oranžovou, údajně i pletený svetry, poslouchá etno hudbu, zajímá se o zdravou výživu, občas možná dělá na sobě trochu pokusy, nosí zvláštní oblečení… zkrátka někdo tak trochu mimo, trochu hippies a podle mě rozhodně pohodový člověk. Tak ona si chudinká Ásha přála k Vánocům ponožky a dostala všechno možné ostatní, jen ty ponožky ne. Zřejmě v domnění, že jde o žert nikoho nenapadlo, že to může myslet vážně. Bylo mi jí tenkrát líto, proto si to tak pamatuji, ale musím říct, že sehnat ručně pletené ponožky není nic jednoduchého… a taky chvilku trvá, než je uděláte.
Já plést umím pochopitelně – i když dnes už to tak samozřejmé není – ale ponožky se teprve učím. Vždycky s nadsázkou ráda říkám, že u pletení vám v podstatě stačí umět dvě věci: očko hladce a očko obrace, to je vše. Teď jsem objevila další zákeřnost, stejně jako si Rudolf Křesťan stěžuje, že se nikde nepíše, jak se používá známka na dopisy nebo něco podobného, tak se teď marně snažím dohledat ponožkovou přízi. Jak se pozná příze vhodná pro pletení ponožek?
Ani nevím, co mě k tomu vedlo, co byl prvotní impulz. Nikdy jsem zrovna po pletených ponožkách netoužila. Zřejmě proto, že jsem nikdy žádné neměla. Zato jedna moje spolužačka si na střední škole strašně moc přála k Vánocům pletené ponožky. Možná dokonce z ovčí vlny. Nevím. Byla taková zajímavá, zvláštní, řekla bych čajovnická… víte takový ten pohodový typ, co nosí dredy, dá se s ním dobře vyjít, pije čaj (kávu leda ayurvédskou), má rád oranžovou, údajně i pletený svetry, poslouchá etno hudbu, zajímá se o zdravou výživu, občas možná dělá na sobě trochu pokusy, nosí zvláštní oblečení… zkrátka někdo tak trochu mimo, trochu hippies a podle mě rozhodně pohodový člověk. Tak ona si chudinká Ásha přála k Vánocům ponožky a dostala všechno možné ostatní, jen ty ponožky ne. Zřejmě v domnění, že jde o žert nikoho nenapadlo, že to může myslet vážně. Bylo mi jí tenkrát líto, proto si to tak pamatuji, ale musím říct, že sehnat ručně pletené ponožky není nic jednoduchého… a taky chvilku trvá, než je uděláte.
Já plést umím pochopitelně – i když dnes už to tak samozřejmé není – ale ponožky se teprve učím. Vždycky s nadsázkou ráda říkám, že u pletení vám v podstatě stačí umět dvě věci: očko hladce a očko obrace, to je vše. Teď jsem objevila další zákeřnost, stejně jako si Rudolf Křesťan stěžuje, že se nikde nepíše, jak se používá známka na dopisy nebo něco podobného, tak se teď marně snažím dohledat ponožkovou přízi. Jak se pozná příze vhodná pro pletení ponožek?
Žádné komentáře:
Okomentovat