pátek 6. července 2018

Tour De Fleece (TDF) 2018

Rok se s rokem sešel a opět tu máme Tour De Fleece. O loňské jsem psala zde, případně můžete zvolit stejnojmenný štítek, pod kterým se nachází všechny články k tomuto tématu. Jen pro připomenutí, Tour De Fleece se koná v době nejslavnějšího cyklistického závodu světa Tour de France. Letošní ročník Tour de France je 105., začíná v sobotu 7.7.2018 a končí v neděli 29.7.2018. Primárně se koná ve Francii, ale některými etapami zavítá i do sousedních zemí. Trasa závodu se každý rok obměňuje, ale tradičními pasážemi jsou horské etapy v Pyrenejích a Alpách a také dojezd na Champs-Élysées v Paříží. Tradicí je také takzvaný Grand Départ, což je start mimo území Francie. Letošní Grand Départ hostí Vendée. Zrovna letos mi to tak krásně vyšlo, že i já svou první část budu plést právě ve Francii. Konkrétně ve Francouzských Alpách, kam vyrážím na dovolenou, o níž budu psát na Angeliky bločku

Jen pro zajímavost zde jsou vypsané etapy Tour de France 2018. Já se pro letošek rozhodla (i vzhledem k plánované dovolené) etapy ignorovat a plést jen jeden jediný projekt, navíc poměrně nenáročný, takže jsem žádné rovinaté či kopcovité úseky nestřídala. Ale na druhou stranu jsem si neudělala ani volné dny.

Den
Typ et.
Start – Cíl
Délka
7.7.
rovinatá
Noirmoutier-en-l’Île > Fontenay-le-Comte
189 km
8.7.
rovinatá
Mouilleron-Saint-Ger. > La-Roche
183 km
9.7.
TTT
Cholet > Cholet
35 km
10.7.
rovinatá
La Baule > Sarzeau
192 km
11.7.
kopcovitá
Lorient > Quimper
203 km
12.7.
kopcovitá
Brest > Mûr de Bretagne
181 km
13.7.
rovinatá
Fougeéres > Chartres
231 km
14.7.
rovinatá
Dreux > Amiens
181 km
15.7.
kopcovitá
Arras > Roubaix
154 km
16. 7.

volno 

17.7.
horská
Annecy > Le Grand-Bornand
159 km
18.7.
horská
Albertville > La Rosière
108 km
19.7.
horská
Bourg-Saint-Maurice > Alpe d’Huez
175 km
20.7.
rovinatá
Bourg d’Oisans > Valence
169 km
21.7.
kopcovitá
Saint-Paul-Trois-Chateaux > Mende
187 km
22.7.
kopcovitá
Millau > Carcassonne
181 km
23.7.

volno 

24.7.
horská
Carcassonne > Bagnères-de-Luchon
218 km
25.7.
horská
Bagnères-de-Luchon > Saint-Lary-Soulon
75 km
26.7.
rovinatá
Trie-Sur-Baise > Pau
172 km
27.7.
horská
Lourdes > Laruns
200 km
28.7.
ITT
Saint-Pée-sur-Nivelle > Espelette
31 km
29.7.
rovinatá
Houilles > Paříž Champs-Élysées
115 km


A teď konečně k Tour de Fleece. Jedná se o „závod“  předení (nebo pletení). Cílem Tour je výzva pro sebe, nová zkušenost. Smyslem skupiny Tour de Fleece na Ravelry je prezentovat svoje výtvory. To jednoduše uděláte tak, že k nim přidáte tag „tdf2018“. Cílem je příst každý den, pokud je to možné. V nejnáročnějších dnech (horský typ etapy) byste se měli pokusit dělat něco zvláště náročného. Poslední den (letos 29. července) si oblečte něco žlutého na znamení vítězství. V tomto „závodě“ jsou všichni účastníci vítězi. K dalším barvám patří: zelená (sprinter – think FAST), Polka-dot (horolezec = climber  as in uphill), a bílá (nováček = rookie).

Můžete se připojit k některé z následujících skupin (nebo i k více), inspirováno Tour de France:
  • Peloton (hlavní skupina)
  • Rookies (v prvních letech)
  • Sprinters (rychlý a/nebo vysoký kilometrový výkon, jako krajka, množství svetrů atd.
  • Climbers (dobývání hor, velké osobní výzvy)
  • Breakaways (předení texturované „umělecké“ příze)
  • Lanterne Rouge (budete se účastnit co nejvíce, ale můžete sem tam přeskočit nějaké dny)
  • Wildcards (To je pro lidi, kteří chtějí vytvořit svůj vlastní tým, včetně sponzorovaných týmů, jako jsou ti, kteří jsou spojeni s určitým obchodem s přízí nebo s lidmi žijícími ve stejném městě atd. Pouze v této skupině je možné získat nějaké ceny.)
Vybrala jsem si Rookies (a tedy ještě tag tdfteamrookies2018), je to přece jen teprve můj druhý závod. 

Když jsem jen tak zlehka prolétla nejčastější dotazy, zaujalo mě, že příst máte ve svém časovém pásmu a pak to sdílíte jako ten který den v etapě. Což je super, protože nemusíte přepočítávat, kolik je kde ve světě hodin. 

Zdroje:
https://www.worldtourcycling.cz/tour-de-france-2018
https://www.ravelry.com/discuss/tour-de-fleece/3779374/1-25
https://www.ravelry.com/groups/tour-de-fleece

středa 4. července 2018

Pletení podle abecedy

Už přesně nevím, co mě na ten nápad přivedlo, nejspíš to byla nějaká multicachce, která chtěla, abyste měli ulovenou kešku od každého písmena abecedy. Napadlo mě, že to samé udělám s návody, které mám (nejlépe upletené), protože tím, že využívám Ravelry a především zahraniční zdroje, jsou i některá dosti neobvyklá písmenka často užívaná. Můj seznam v tuto chvíli dokončených projektů vypadá následovně (v závorce jsou uvedeny rozdělané nebo teprve plánované projekty):

A: šátek Aurikel
B: čepička Baa-ble hat, šátek Baktus, ponožky Blueberry Hill v modré verzi, v zelené jsou ještě rozpletené, možná by se ještě dala zařadit vánoční čepička pro Beníka (rozdělaný mám šátek Ble, šátek Building blocks, šátek Bauble, ponožky Broken Seed Stitch a plánuji topík Buttercup ze světle modrého Holst Garnu do twinsetu s tmavě modrým Flippantem)
C: šátek Close to you (rozdělaný mám šátek Citron a šátek Celtic myths a ponožky Carousel)
D: hotový je šátek Daybreak 1 (Dabreak 2 je zatím jen začatý, stejně jako šátek Dicentra, šátek Doodler a šátek Danzig, pomýšlím na šátky Durrow a Dreambird a Deep Frost, rozdělané mám ponožky Double heelix a Dither)
E: ve dvou verzích jsem si již upletla šátek Echo Flower shawl, tričko Esther a opět ve dvou verzích šátek Exploration station (rozdělané mám trojúhelníkové ponožky Euclid a svetr od Stephena Westa Enchanted Mesa)
F: hotovy jsou rukavičky Vlněných sester Follow your dreams, (pracuji na svetříku Flippant, šátcích Flukra, Frieze shawl a Forest foliage a ponožkách Fibonacci, plánuji dva svetry od Justýny: Familiar a Fickle Heart)
G: zatím pouze v plánu: The Gameis on a Graduation socks
H: zatím pouze rozdělané: Hermiones socks a Hunger for Rampion Pullover
CH: zatím pouze v plánu: Cherry Bomb, Cheese head, Chantella
I: zatím pouze v plánu: Izzy´s socks, Isabella, Invitation, Interpretations, Icewine mittens, In the pink, Ilusia, Ice Cream, Ikarus a hlavně Ishneich
J: zatím pouze v plánu: Janne, Jabber socks, Jemelys lagoon, Jack-in-the-web, Jasmine scarf od Purl Soho
K: Kyrönniemi, Keväthuuma, Kaarisillan päässä, Keisanin Morsian
L: hotový mám šátek the Lonely Tree shawl, šátek Lionberry, šátek Lothian, šátek Laurelie dokonce ve dvou verzích, šátek Lilia (pracuji na šátku Lace by Cassie Rose, tričku Lilium – nevím, jestli jsem právě vhodně zvolila bambus, připadá mi, že by se to mohlo dost vytahovat, Lindisfarne a Lady of Rivendell)
M: ve dvou provedeních mám hotový šátek Metalouse, jeden šátek Meadow Grass a jeden Mohair minimalist top (plánuju svetřík Mon petit gilét, ponožky Montgolfiere, Makepeace cowl a Moscow Coat)
N: hotovou mám čepičku New Simple Pleasure hat, která je opravdu potěšením a jednu ponožku No-heel spiral socks
O: S šátkem Oakenshield se trápím, protože jsem vybrala přízi, které mám málo a navíc se z ní šátek dostal do dost giga rozměrů. Šátek Organized chaos mám rozpletený od loňského léta. Ne, že by byl nějak problematický, ale tuším, že se mi nedostávala lanka s tím, jak se jeho rozměr zvětšoval.
P: zatím pouze dva rozpletené šátky: Piccadilly a Pfeilraupe
Q: mám v plánu: Queeny Quaternity, Quartzonite
R: zatím pouze rozpletené: ponožky Rock sock a šátek Rockefeller, v plánu mám čepici Richard
S: hotový mám šátek Swallowtail (a že to byla makačka) a návleky na ruce Spider socks (chci k nim ještě dodělat ponožky), taky mám šátek Shaelyn, Silver mist a Sunny Roses, ponožky SKA May MOCK a čepici Selbu modern
T: zatím pouze v plánu: Telluride Simple Pullover, Take It All, Trachten socken, Traueusing Roses scarf, Tote for Cause, Toodler, Thrum Mitts, Touch of Summer, Teddy Bear
U: rozdělané mám Undertow socks, pouze v plánu: Ugly duckling socks, Ulina, Unraveling rib socks
V: zatím pouze v plánu: šátek Voltige, valpuri, Valancy, Vesper, Villiviini, Verdant, Volant, Valtiatar, Vigilant, Verizontal, Vasama
W: Šátek Wirbel jsem dokončila v loňském roce. Letos jsem nahodila čepici Windschief a šátek Waiting for Rain. Pokukuji ještě po Whosetracks.
X: zatím pouze v plánu: Xeranthenum, Xocks, XOX Socks, Xal plomes iventalls
Y: zatím pouze v plánu: Yolochki, Yggdrasil Knit Chart, Yarnster
Z: začatý mám Zick zack scarf, v plánu Zwillinge, Zilboorg, Zarathustra, Zebro Pillow Coven, Zoolandii, zombie viXen, Zilver

Jak jste na tom vy a vaše abeceda?

neděle 1. července 2018

O Jardech a palcích

Mám ráda náš metrický systém. Podle Wikipedie jen 3 státy oficiálně nepoužívají metrický systém USA, Libérie a Myanmar. Já mám pocit, že to je snad půlka světa podle toho, co se k nám vozí za různá klubka. Když někdo „jede“ na metry a centimetry, proč musí druhá půlka používat ty bláznivé palce a yardy? 

Jasně, je to super, podobně jako slovo yak nám rozšiřuje možnosti v hrách se slovy, protože jen málo jich začíná na ypsilon, ale možná bych se bez něj obešla. Štve mě, když na klubku najdu, že má 385 yds. Ano, už vím, že to je zkratka yardů, ale pořád si nejsem jistá, kolik to znamená metrů, a tedy kolik takovýchto klubek budu potřebovat na šátek nebo svetr. Ke slovu přichází má oblíbená trojčlenka (dík mami! za nekonečné učení na ZŠ): 1 metr = 1,094 yds. U jednoho menšího klubka je ten rozdíl v podstatě zanedbatelný a není nutno mu věnovat pozornost, prostě to berte jako jedna ku jedný, když to máte uvedeno v metrech, budete mít o něco větší zbyteček. Pokud je klubíček více, nezbývá než přepočítávat. 

Vymyslela jsem príma jednostranný zlepšovák, jak zjistit yardy, když víte metry. A z hlavy (bez kalkulačky). Jednoduše sečtete počet metrů s počtem metrů vyděleným deseti. Pro příklad uvedu, že máte klubko 350 metrů. Vezmete tedy 350 a přičtete 35 (posunuli jste desetinnou čárku doleva) a vyjde vám 385 yds. Ve skutečnosti je to sice 383 yds, ale to je jen zanedbatelný rozdíl. Na kilometr by ten rozdíl byl ve skutečnosti jen o 5,48 metrů menší, než jste si takto jednoduše spočítali.

A co se týče palců, tak jeden palec je 2,5 centimetrů. Pro většinu výpočtů mi připadalo nejefektivnější nacpat to do Excelu. Takže si snadno zadám původní vzorek, kolik ok vychází na deset centimetrů mě a kolik jsem měla nahodit a ono mi to samo spočítá, kolik mám nahodit při odlišném vzorku. Paráda!

Zdroj úryvku z Wiki: https://cs.wikipedia.org/wiki/Metrick%C3%A1_soustava

pondělí 25. června 2018

Papíry na kreslení

Zastavila jsem se v uměleckých potřebách a koupila si nějaké náčrtníky z lepšího = hrubšího papíru. V knize Barrington Barber: Naučte se kreslit za 6 týdnů, Profesionální kurz pro výtvarníky bylo mylně uvedeno, že je dobré použít papír 160 mg, ve skutečnosti se spíš mělo jednat o 160 g na metr čtvereční. Běžný kancelářský papír má polovinu.

Když jsem hledala proč, dozvěděla jsem se, že papír s vyšší gramáží toho „víc snese“. Můžete více upravovat, opravovat a přidat víc barvy.

Pro mě je to zatím především pokus. 

Zdroj:
https://www.vyukakresby.com/single-post/2016/1/24/%C3%9Avod-do-pom%C5%AFcek-3-P%C5%99ipravte-si-pap%C3%ADr

neděle 24. června 2018

Barrington Barber: Naučte se kreslit za 6 týdnů, Profesionální kurz pro výtvarníky

Jedno z mých dlouhodobých předsevzetí je, že se naučím kreslit. Kreslit nebo malovat, je mi to jedno. Stejně jako požité médiu. Podstatné je, že už nechci vytvářet obrázky na úrovni první třídy. Když vím, že jsem schopná nakreslit něco tak fantastického, jako je Angelika. obrázek

Nejprve jsem se pustila do kreslení květin fixem – to bylo po jednom kurzu kreslení, na němž vznikly Vlčí máky. V květnu jsem nakreslila asi 7 obrázků. Bylo mi to líto, protože jsem chtěla kreslit každý den, ale jak řekl jeden sympatický muž, který moje obrázky viděl, pořád je to o sedm víc, než ten měsíc nakreslil on. Po vernisáži výstavy paní Brchelové jsem opět našla motivaci, půjčila si v knihovně knihy a začala studovat z té první, obecnější. Obrázků tentokrát vzniklo více. 
Můj obrázek Angeliky

Kniha jako taková má úvodní kapitolu a následně je rozdělena do šesti týdnů, během nichž se máte zlepšovat v kresbě. Jenom si nejsem jistá, jestli máte kreslit podle knihy, nebo si vytvářet vlastní zátiší, portréty apod. Vzala jsem to tak, jak to šlo, spíš z praxe než podle obrázků v knížce. Trochu mě zklamalo, že první tři týdny jsou věnovány zátiším. Už mi lehce začínají lézt krkem. 

Nevím, kolik bych za každý týden měla nakreslit obrázků, ale předpokládám, že to nebude jednou týdně dvouhodinovka kreslení. To bych za šest týdnů měla jen šest obrázků a už uměla kreslit? Tak jsem si předsevzala, jako obvykle velice ambiciózní cíl, nakreslit každý den jeden. Zkusím do svého měsíčního „výkazu“ spočítat, kolik obrázků nakonec vzniklo. Ale rozhodně jich nebude třicet. Myslím, že i patnáct by bylo dobrých. Znamenalo by to na každý týden tři obrázky. Když vezmete v úvahu, že obrázek, i ten sebejednodušší se obvykle protáhne z původně plánované půlhodiny na hodinu, tak najít si v týdnu tři hodiny na kreslení vůbec není špatné. Když k tomu chodím cvičit, pletu, čtu a navštěvuju různé akce. 

Ale to jsem odbočila, po třech týdnech zátiší (a plánovaných 21 obrázcích) byste měli přejít ke krajině, pak zvířatům a následně k portrétům a figurám. Na ty jsem zvláště zvědavá. Ne, že by mě až tak moc bralo kreslení lidí, ale považuji ho za nejtěžší, protože tam nejvíc vynikne, když netrefíte poměr jednotlivých částí. A také jsou to právě lidé, kdo je na to nejvíc háklivý. Mým snem je namalovat spoustu povedených portrétů přátelům a známým. Některé třeba i jako vzpomínkové na lidi, kteří už nežijí. A samozřejmě bych chtěla nakreslit úžasný (a třeba i lehce přikrášlený) autoportrét. Pořád vzpomínám na chlapíka, co mi tvrdil, že dokáže portrét nakreslit za minutu. Dalo by se tím vydělávat na Karlově mostě? (No nic, to už fantazíruju.)

Hned na první stránce (číslo 4) je vtipná chybka: „Naše kniha vám na cestě k dobré kresbě pomůže, je však na vás samotných, odhalit své silné a slabé stránky a pak ty první napravit a na druhých stavět.“ 

Z anglického originálu 6-week drawing course (Arcturus Holdings Limited) přeložil Josef Vyskočil. Vydalo nakladatelství Svojtka & Co, s. r. o., jako svou 3797. publikaci v Praze 2015. Vydání první. 156 stran. ISBN 978-80-256-1616-1.

sobota 23. června 2018

Šedý zavinovací svetřík

Čím dál více zjišťuji, že na knize Rudý měsíc asi přece jen bude. My ženy jsme přece jen cyklické. Aspoň u pletení to tak mám. Donedávna jsem měla období (ne moc dlouhé) soustředění. Vzala jsem rozdělaný tenký zelený svetřík Soubrette, nekoukala napravo nalevo a pletla donekonečna lícovým žerzejem. 

Ale teď se něco změnilo a já mám neodbytnou potřebu dokončit všechno, co vidím rozdělaného. A že toho je. Ze zkušenosti už vím, že zanedlouho přijde hrozná chuť něco nového načít (bohužel načínání jde rychleji než dokončování). V mých zásobách rozdělaných projektů jsem objevila šedý svetřík. Nevím, proč právě on, ale musí být dokončen co nejdříve. Možná proto, že je to svetřík, počasí se právě ochladilo – a tak mám chuť plést něco teplejšího na sebe – a taky už mě opravdu štve, že po tolika letech pletení žádný svetřík ještě nemám. Návod je okopírovaný z nějakého časopisu z knihovny, kde je model 19 nazván Zavinovací kabátek. 

Nahodila jsem ho myslím ještě v době, kdy jsem o opravdové vlně neměla ani zdání. Využila jsem turecká klubíčka Angora vyrobená pro STOREX, která obsahují 60 % akryl a 40 % angory. Jsou fantasticky hebká. Na 100 gramů má klubíčko 500 metrů, doporučují je plést na 3,5 až čtyřkách jehlicích, háčkovat na čtyřkách a prát na čtyřicet. Vybrala jsem šedou barvu 009 (lot 167) a spotřebovala odhadem tři klubka. 

Svetřík pletu na šestkách (oproti navrženým 3,5, to by bylo podle mě děsivě tuhé a nevynikl by ten krásný chloupek, ani krajka). Rovných a bambusových. Děsný opruz, když na ně přejdete z kruhovek! Ještě že ta příze je tak lehká a díly relativně malé. 

V návodu byla doporučena příze Piura od firmy Filitaly-lab (65 % alpaka, 25 % polyamid, 10 % vlna merino, 400 m/50 g). Nikdy jsem ji neviděla. Mohu pouze konstatovat, že je v podstatě o polovinu tenčí a srovnatelná například s Lace od DROPS nebo Marina od Manos del Uruguay. A kdybych to pletla z ní, celý svetřík by měl jen 125 gramů. Tak bude podle mých odhadů vypadat Soubrette. 

Co se týče mého šedivého kostlivce, tak jsem měla hotový zadní díl, levý přední díl a téměř už i pravý přední díl. Vzala jsem ho na úterní pletení do Pointy a holkám se zdálo, že mi bude příliš velký. Sice jsem si kdysi pletla vzorek – pro lícový žerzej i ažurový vzor zvlášť, ale jednak si nepamatuju, jak to vyšlo a jak moc jsem u toho byla precizní (= jaké nedostatky se rozhodla neřešit) a jednak si jsem téměř jistá, že jsem se pustila do některé z mých typických velikostí, aniž bych se nějak víc zabývala jejími rozměry. Od holek se mi dostalo pár tipů, co udělat, pokud budu mít opravdu nevhodnou velikost (kromě „celé to vypárat“), např. jak využít již upletený zadní díl apod. Pro mě je nejmilejší varianta, darovat svetr někomu, komu bude.

Nechci to zakřiknout, ale po pár zoufalých pokusech o vyzkoušení, kdy jsem jednotlivé strany spojila propíchnutím jehlicemi jako by to byl špíz, to vypadá, že by se svetřík mohl chovat docela mravně a padnout mi. Přece jen jsem ten vzorek snad spočítala dobře a jak je zavazovací, mohlo by se tam leccos ztratit. I když nechápu, proč mají být ty zavazovací ocásky tak dlouhé, dosahují mi málem až ke kolenům. No uvidíme, ještě ty rukávy a půjde se sesazovat. 

pátek 22. června 2018

O krmení Budly

Některé věci/úkoly se musí nechat uzrát, než se do nich člověk pustí. A tak jsem velice dlouho odkládala krmení plyšové fretky, která vypadá tak nějak příliš pohuble. Budla, původem z Ikey, byl v květnu vykoupaný a teď bylo na čase doplnit bříško. 

Nikdy jsem plyšáka nedovycpávala, a tak jsem ho pro jistotu vzala na pletařské úterní setkání v kavárně Pointa. Jednak tam chodí samé šikovné ženské, a jednak právě Jana, která setkání pořádá, má s šitím medvídků jisté zkušenosti. Můj dotaz tedy zněl, kudy do něj?

Párač stehů už jsem si vypůjčila – mám ho doma u šicího stroje, ne v Praze. Dovezla jsem si taky pytlík „náhradního žrádla“ = dutého vlákna. Teď jenom vymyslet, jak to udělat pěkně. 

Názory se různily. Od párání na bříšku (na boku), přes u nožičky, kde měl původně cedulku – ani už nevím, že jsem ji ustříhla – až po párání na hřbetě. Hledala jsem místo, kde bude následné ruční zašívání nejméně nápadné. Objevil se i přístup: nekrmit! Když jsem protestovala, že je příliš hubený a tak trochu přehýbací, rýpla si do mě jedna kamarádka, co bych tomu říkala já, kdyby mě chtěl někdo vykrmit proti mé vůli jen proto, že bych mu připadala příliš hubená. 

Nechutná představa, ale stejně se nenechám odradit.

A tak v neděli začalo párání (na boku u nožičky) a cpaní.

Teď ještě zašít...

čtvrtek 21. června 2018

Soubrette pokračování

O tomhle nádherném krajkovo-nekrajkovém kousku jsem vám již psala v článku Svetřík Soubrette. Teď je na čase připojit pár aktuálních foteček. Láká mě říct, že svetr se plete netradičním způsobem, ale to by měl posoudit spíš někdo, kdo už jich má pár desítek za sebou. Přesto si myslím, že by se mnou i zkušenější pletařky souhlasily. Na druhou stranu právě probíhající KAL Upletusi s Ankerstrick zahrnuje svetřík ..., který je pletený v podstatě stejně, akorát má navíc krajku a v přední části žebrování. 

Zde se upletl nejdřív límec, nebo spíš něco co ho hodně připomíná, ale je to pouze za krkem, pak se nahodila spousta ok a z nich se skládá přední část, rukáv, zadní část, opět rukáv a opět přední část. Plete se tak dlouho, až máte kousek rukávů hotový, pak odložíte oka pro vrchní část rukávů a nahodíte pro spodek. A pak přišlo to nejdivnější, pletete jenom kousek, nějakých 24 ok přední části vpravo, následně uděláte totéž vlevo a pak se to bude celé nabírat a plést záda v jednom kuse. Ještě nevím díky čemu by to mělo vytvořit rozšířenou spodní část do tvaru A. Což je skvělé, protože jsem zrovna nedávno někde četla, že to lichotí mé postavě, i když já si myslím, že to lichotí všem postavám.

sobota 9. června 2018

Světový den pletení na veřejnosti

Ano, konečně nadešel ten dlouho očekávaný den. Pletení na veřejnosti. Moc jsem se těšila, protože vloni to bylo super. Doufala jsem, že i letos Radka připraví nějakou společnou zábavu. Ale ona měla o zábavu postaráno nedávným Štěpánkovým příchodem na svět. 

V pátek večer jsem si nachystala těsto do válečku, a protože bylo potřeba, aby mi ztvrdlo a dalo se krájet, nechala jsem ho v lednici přes noc. Ráno jsem brzy vstala, nakrájela a upekla žaludové sušenky. Už je mám vyzkoušené a navíc se mi nic moc dalšího z žaludové mouky dělat nechce, protože přesně takhle je skvělá. Nejsou právě nejzdravější, protože je tam dost másla, ale to asi k sušenkám patří. Zato křupou. A to jsem si vždycky přála umět – upéct sušenky, které křupou jako ty, které koupíte v obchodě. Recept najdete zde.

Avizovala jsem, že plánuju překvapení, ale odmítala jsem prozradit jaké. Bohužel jsem kvůli rannímu cvičení nemohla (a dokonce mě to ani nenapadlo, jak jsem byla vystresovaná z toho, zda zvládnu dvě hodiny náročného tréninku) vzít skoro nic pleteného s sebou a ani tričko, které jsem si tento týden vzala do Café jedna, kde nikdo nebyl, protože se setkání uskuteční až příští týden (druhý čtvrtek v měsíci, jako pokaždé!). Nevadí, Esther holky uvidí až jindy. Nebo se v ní nechám někde vyfotit. Stejně by bylo slušné šoupnout ji i na Ravelry.

Moje překvapení spočívalo v tom, že jsem s sebou vytáhla kamaráda. Ani nevím, jak se to seběhlo a přiznám se, že mě příjemně překvapilo, že do toho šel. Ujistila jsem ho, že nás nebude zase tak moc jako v kavárně, kde nás bývá i dvacet, a že nebudeme ani moc hlučné – venku není potřeba překřikovat cinkání talířků, klimatizaci, rádio... V parku je prostě atmosféra lepší.

Prošli jsme skoro celý park Riegrovy sady u hlavního vlakového nádraží, než jsme narazili na seskupení osmi žen na dekách s jídlem a pletením v rukou. Nakonec jsme nerealizovali nápad, že by k nim jen tak přišel – přikradli jsme se totiž náhodou zpoza keřů, takže nás ještě dámy nezpozorovaly –, zeptal se, co to dělají a jestli si může přisednout. A pak by taky vytáhl pletení. Asi by ty reakce byly dost rozporuplné. (Ale mohla to být opravdu sranda! Zejména pro mě, kdybych se schovala do těch keřů.)

I takhle si vysloužil obdivné pohledy, v což jsem tak trochu doufala, protože banda holek je pro chlapa vždycky challenge (zejména co se týče témat hovoru). Nejvíc se mi líbila hláška Radky, pořadatelky, které tímto chci poděkovat, že se opět téhle akce zdárně ujala. Prý růžové tričko může nosit jen opravdickej chlap. A zrovna tak je to s pletením. To taky může dělat jenom pořádnej chlap.

Asi na tom něco bude. Když tak nad tím přemýšlím, dovedu si představit dva typy mužů, kteří nemají problém s pletením na veřejnosti, nebo přiznáním se k tomu, že pletou. Prvním by mohli být psychopati, kterým (jestli si to dobře pamatuju) na názoru okolí nezáleží a nedělají si hlavu z toho, jestli náhodou nevypadají divně. Jestli si okolí nebude myslet, že jsou gayové a podobně. Druhým typem by mohli být dostatečně vyrovnaní lidé, kteří si podobně taky nic moc nedělají z toho, co si myslí okolí, protože to si vždycky bude myslet, co se mu bude chtít a vás to jednak ovlivní jen minimálně, a jednak se s tím dá pracovat. 

Já – ač žena – jsem asi třetí typ. Baví mě šokovat. Někdy. A tak jsem vlastně začala s pletením na veřejnosti: v metru, tramvaji, na jezdících schodech, při chůzi. Byla to prostě výzva. Zkusit něco, co jsem do té doby nedělala. Nevšímat si pohledů lidí kolem, nebo naopak všímat a nic si z toho nedělat. Vystoupit ze své komfortní zóny. Protože jak říkají někteří lektoři, když tohle uděláte mockrát (v různých situacích, ne jenom s pletením, protože teď je pro mě pletení kdekoliv venku komfortní zóna), získáte určitou rozvahu nebo „otrkanost“ či jak to nazvat. Zkrátka budete-li pravidelně trénovat výstup ze své komfortní zóny, málokdy se vám v životě stane situace, která vás rozhodí, vyvede z konceptu. Skoro vždycky si budete moci říct, že jste již zažili něco horšího.

Jsem mistr v odbočování, takže zpátky k tématu Světového dne pletení na veřejnosti, který se v angličtině (pořád se v ní snažím zdokonalit) řekne World Wide Knit in Public Day a má zkratku WWKIPDAY. Celosvětové oficiální stránky najdete zde: https://www.wwkipday.com/. Docela mě mrzí, že tam naše akce nebyla uvedená. Byla jsem přesvědčená že ano. Že se konečně Praha dostala na úroveň Brna, kde Vlněné sestry tuto akci pořádají již tradičně.

Jak už jsem zmínila, při našem příchodu osm žen sedělo na dekách rozmístěno ve stínu pod stromem – bylo opravdu příšerné vedro, i když já si ho paradoxně užívala. Asi se pořád vyskytuju na slunci míň, než bych ráda. Holky s sebou měly mrňata, která byla úžasně hodná a tichá. Kdo přišel, mohl kromě mých sušenek ochutnat fantastickou ořechovou bábovku, meruňky, jahody a meloun a slané krekry či domácí chleba. Marušce chci poděkovat za pohotovou nabídku deky, když měla pocit, že ta moje je malá. Nebyla a její nabídky jsme nakonec nevyužili, ale bylo to milé a potěšilo mě to. Dneska je takhle pozorných lidí málo. Zkrátka skvělá atmosféra, kterou nám asi v pět narušil pozvolna začínající déšť, jenž se rychle změnil v pořádný slejvák, který na Smíchově nadělal značnou paseku. V duchu jsme děkovaly Radce za strategicky zvolené místo u kavárny, do níž jsme se úprkem běželi schovat. Bohužel holky s kočárkama se dovnitř nevešly, neboť zde útočiště našlo výrazně více lidí, než na kolik byla dimenzovaná. 

A tak jsme se pak dohodli, že půjdeme jinam, do kavárny vně areálu Riegrových sadů. Nejdřív jsem se ale šla podívat, jaké pěkné sysláty s sebou Irča vzala. 

O pletení v metru, tramvaji, hospodě a podobně 1. část

Myslím, že tohle je ideální článek na Světový den veřejného pletení (World Wide Knit in Public Day).

Jednou jsem si takhle povídala s Radkem, který prodává Nový prostor na zastávce metra, zaslechla jedna paní, že mluvím o pletení. Pokud si dobře vzpomínám, zrovna jsem mu něco ukazovala. A tak mi hned nabídla, jestli si od ní nechci koupit nějaké příze po mamince, že ona sama neplete. 

Onehdy jsem si v tramvaji sedla vedle lehce podezřele vypadajícího pána. Zacítila jsem alkohol, ale pak také příjemnou pánskou voňavku. Těžko říct, co šlo z něho. Vadilo mi, že si v tramvaji sedl dozadu na prostřední sedačku ze tří, takže ať už jsem si chtěla sednout vpravo nebo vlevo vedle něj, musela jsem se kolem něj procpat či protáhnout. Když jsem si vytáhla pletení, něco zamumlal. Neměl moc zubů, ale česky nemluvil. I když jsem z jeho žblebtání nerozuměla vůbec ničemu, ani jsem nebyla schopná uhodnout jazyk – snad ruština? – dalo se z gest docela snadno poznat, že mě chválí a obdivuje. Pak se zeptal, jestli to, co dělám je šoe. Opět jsem nerozuměla, ale když ukazoval na nohu, přisvědčila jsem, že ano, že to opravdu pletu ponožky. (28. 2. 2018)

Sotva si pán z předcházejícího příkladu vystoupil, naklonila se ke mně naproti sedící dáma s tím, že se jí to líbí. Že to obdivuje a že se to hned tak nevidí. Za jejích mladých let se háčkovalo, ale měla pocit, že už to dnes moc není. (28. 2. 2018)

Tuhle jsem si tak seděla v metru a pletla. Přistoupila starší paní, usadila se a po chvilce se zeptala: „Nepřekážím vám?“, což mě naprosto dostalo. Takovou ohleduplnost jsem v Praze nečekala. Zdá se mi, že si tu lidé snaží druhých spíš nevšímat, nebo je donutit, aby jim udělali víc místa, než že by se sami ptali, jestli nemají udělat více místa jim. A tak bylo jasné, že se dříve či později dá se mnou do řeči. A taky že ano. Začala obvyklou hláškou, že dříve také pletla. A pak mi vyprávěla o tom, jak jí jednou učitelka, teď už nevím čeho (myslím, že dějepisu) pochválila vlastnoručně pletený svetr s vyplétaným vzorem, který si udělala podle nějakého podobného, jenž viděla někde v zahraničí, možná v Bulharsku. Vtip byl v tom, že ho pletla pod lavicí právě v jejích hodinách. Na závěr mi paní navrhla, jestli od ní nechci dostat červená nebo i jiná klubíčka, že u nich v rodině to nikdo neocení a po její smrti by to nejspíš vyhodili. Říkala, že má krásná, kvalitní a drahá, zakoupená kdysi v Západním Německu. To pro mě bylo samozřejmě neodolatelné. (3. 4. 2018) Domluvily jsme se na setkání na Můstku a brzy jsem si přinesla tašku nových-starých klubíček.

To jsem takhle jednou (12. 5. 2018) šla na grilování ke kamarádovi, a protože jsem věděla, že do hospůdky dojdu snadno, když půjdu asi kilometr rovně po ulici kdesi v Tróji, vytáhla jsem si pletení. Dělala jsem tehdy topík Esther, který je v podstatě celý pletený lícovým žerzejem. Jelikož se plete v kruhu, znamená to, že pletete strašně moc ok hladce bez nějakých velkých zákeřností. Zkrátka a dobře: chůze a pletení naráz. Naproti šli dva lidé, možná oba muži, nebo muž a žena. Každopádně muž – dost nahlas, takže jsem přemýšlela, jestli na to mám nějak reagovat, řekl: „Pletení za chůze, to jsem ještě neviděl.“

Nedlouho po tom mě na ulici zastavila starší paní s udiveným výrazem a slovy: „No teda.“ Byla to obdivná slova a zjevně její oblíbená, protože během jejího monologu je použila asi desetkrát. Přibližná rekonstrukce toho, co říkala: „No teda, to se hned tak nevidí, mladá a plete. No teda a ještě přitom jde. Copak to bude? Tričko. No teda. No teda, to až já někde povím, že jsem někoho mladého viděla plést za chůze.“ Na podobné hlášky bych potřebovala diktafon. Někdy jsou totiž opravdu vtipné, ale když jsou dlouhé, nedaří se mi je zachytit naprosto přesně.